FF - Brácha, já se nudím! 13. & 14.

17. února 2009 v 14:33 | posted by P.2K |  FF - Brácha, já se nudím

Amy
"Mimochodem, odpoledne přijde Kendra." Řekla jsem a Bill se na mě vyděšeně podíval
"děje se ti něco bráško?" zeptal se ho provokativně Tom
"co by se mělo dít?"
"že se tváříš jako kdybys zahlédl ducha"
"magore"
"nápodobně"
"kluci dost!" napomenula jsem je
"on si začal!" vyvalil Bill na svoji obranu
"to mi je jedno kdo si začal. Jen vám chci říct, aby jste nám nechodili na oči. Chci si užít bezva odpoledne a ne, že budu muset poslouchat její kecy k vám"
"jaké?" zeptal se Tom schválně a čekal, že mu to řeku.
"to ti může být putna"
"hm…" díval se zase smutně před sebe
"tohle je citové vydírání, víš to?"
"opravdu?"
"hele vy dva! Chováte se divně, co se děje!" vložil se do toho Bill. Oba jsme se na něj vystrašeně podívali
"nic" řekli jsme zároveň a lehce se na sebe usmáli.


Bill
Ti dva jsou taky divní. Hlavně Kendra nesmí ceknout o tom, co jsme dělali v noci. Slíbila mi to, že to zůstane jen mezi námi dvěma. Už se to totiž nebude doufám nikdy opakovat. Ale štve mě, že to ze mě dolují a Tom mi nevěří. Má právo mi nevěřit, vždyť jsem večer vypadal příšerně a pak jsem najednou záhadně zmizel? Brácha není blbej.
"nad čím doumáš?" zeptal se mě, protože jsem byl docela mimo. Jen jsem přemýšlel.
"co?" vychrlil jsem na něj, protože jsem najednou nevěděl ani na co se mě ptal. Amy mě jen s nadzvednutým obočím sledovala a prohlížela si mě. Zakroutil jsem očima a podíval se na Toma.
"ptám se, nad čím přemýšlíš?"
"jen, nad jednou věcí. Ale to je moje osobní věc. Promiň Tome. Rád bych kdyby to zůstalo tajemstvím"
"stejně jsi ji šukal" řekl nepříčetně a já na něj hodil naštvaný pohled. Amy se hned rozzářil obličej a nadechovala se, že ně co řekne…
"nech si své komentáře" vyjel jsem na ni ještě dřív než něco řekla. Jen znovu vydechla, zavřela pusu a seděla v klidu dál a jedna bagetu, kterou ji Tom dal.
Odpoledne - Amy
"Bille!" křikla jsem na něj z koupelny, protože Tom si šel lehnout. Bolela ho hlava a jediný Bill je v tomhle domě momentálně fit.
"co je?" nakoukl do koupelny a jen si mě projel svým pohledem
"můžeš jít otevřít? Já se jen dolíčím a přijdu tam" řekla jsem. On to odkýval a odešel. Během okamžiku se vrátil a vypadal divně.
"děje se snad něco?" napřímila jsem se a sledovala ho s nadzvednutým obočím
"no…..kdo má přijít? Kendra?" pípl. Jen jsem se na něj odměřeně podívala. Má snad něco proti nebo co? Chová se divně, jako kdyby ho Kendra měla snad kousnout.
"jo Kendra. Nikdy ti nevadilo ji chodit otvírat dveře"
"no……jenže…to nech být? Nechceš si tam přece jen zajít sama? Je to tvoje kámoška, ne moje"
"pokud se nepletu. Tak je i vaše. Sice ne nejlepší jako moje. Nepodnikáte s ní různé akce a tak, ale je to prostě kámoška. Co ti je Bille? Dneska jsi divnej. Tě někdo večer zdrogoval nebo co?"
"ty seš fakt ségra" odsekl a šel otevřít. Já vím, jsem hodná, milá, ochotná sestřička.
Bill
Otráveně jsem se vydal dolů ke dveřím otevřít Kendře. Tohle mi Amy udělala snad naschvál. Chtěl jsem se ji dnes vyhnout, ale jak vidím, není to možné. Že jsem raději nevypadnul z baráku dřív abych tu nemusel otročit milované sestřičce.
"čau brouku" projela svým ukazováčkem po mých rtech, políbila mě na tvář a prošla kolem mě dovnitř.
"jasně, jen pojď dál" řekl jsem kysela a zavřel dveře. Otočil se, že půjdu pryč, ale těsně přede mnou stála Kendra, ruce měla zkřížené a sledovala mě.
"copak jsi tak protivný. Jsem ti snad něco udělala?"
"ty se ještě ptáš?"
"nedělej se, že ti to nebylo příjemné. Tvé doteky a stény říkaly ale něco jiného" provokovala dál. Nervózně jsem se rozhlížel kolem dokola, zda tu někdo krom nás dvou není a neslyší nás.
"říkal jsem ti, že se o tom nikdo nesmí dozvědět. Tak o tom nemluv v tomhle domě." Vyjel jsem na ni tiše.
"Tak to sorry Bille." Otočila se a odkráčela po schodech nahoru
"ti dám sorry" zabrblal jsem si a šel jsem k sobě.


O pár týdnů později

Amy
"Amy, pojď ke mně" naléhal Tom, abych si k němu znovu lehla.
"ne Tome! Sakra pochop to, není mi dobře" seděla jsem k němu zády na posteli a jen se chystala kdy poběžím znovu na záchod zvracet.
"ale já to chápu. Však já po tobě nechci abys mi ho kouřila…."
"ale vyhonila co?" rejpla jsem si do něj
"ty jsi fakt protivná. Večer ti to nevadilo a teď budeš dělat tlaky?"
"Tome ty jsi vážně větší debil než Bill"
"hm….možná. Ale aspoň s tebou spím"
"a to jsi teď myslel jak?" otočila jsem se k němu naštvaně a v očích jsem měla už slzičku. Bylo mi strašně špatně.
"nijak. Jen, že na mě jsi tak protivná i když ti dávám tolik. Bill ti dal leda tak velký kulový a jsi na něj milá"
"Tome…" vzdychla jsem. Hned na to jsem vystartovala z postele a běžela na záchod.
"vše v pořádku?" zeptal se mě ustaraně Tom, když jsem se vrátila do pokoje. Stoupnul si a přišel ke mně, chytl mě za pas a díval se mi do očí. Jen jsem mu to odkývala. Pokud to nepřestane do dvou dnů, musím k doktorovi. Tohle nechci. Je mi čím dál tím víc špatně.
"jo, jen jsem asi něco večer sedla, po té noci mi to nějak nesedlo a musí to ven"
"dobrá. Jen…."
"neříkej to, ano? Tohle to určitě není" řekla jsem mu a snažila jsem se ho ujistit. I když jsem tomu moc nevěřila. Spíše jsem myslela, že je to z toho.
"jak myslíš" políbil mě na čelo a začal hledat své oblečení. Oblékl si jen kalhoty, tričko si vzal do ruky a šel pomalu ke dveřím. Musel se vrátit k sobě do pokoje, aby nikdo náhodou nepoznal, kde Tom v posledních týdnech nocuje. Jen co se za ním zavřely dveře, běžela jsem znovu do koupelny. Chtěla bych vědět, z čeho to mám. Pořád si říkám, že je to bude taková banalita. Nevím, zda tomu budu věřit i nadále.
Tom
Amy se mi nějak nezdá. Poslední dva dny je ji špatně. Mám z toho divný pocit. Asi bych měl něco říct mámě nebo Gordonovi. Možná by měla jít k doktorovi hned a neodkládat to a doufat, že ji to přejde?
"Tome? Kde je Amy?" zastavil si mě na chodbě Gordon. Jen jsem se na něj nechápavě podíval.
"u sebe v pokoji není. Postel je prázdná. Teď jsem tam byl" řekl a já na něj vykulil oči ještě více. On tam byl? Ještě, že jsem před několika minutami odešel. To by byl průser.
"no…není v koupelně?"
"no vidíš, tam jsem se nedíval"
"tak to zkus tam. Určitě ji tam najdeš"
"díky Tome" poplácal mě po zádech a šel zpátky k Amy
"za málo" pokračoval jsem ve své cestě do kuchyně se nasnídat.
"čau brácha" řekl jsem Billovi, který se už ládoval u stolu vaflemi
"nazdar" zahuhlal s plnou pusou a klidně si dál snídal
Jen jsem se posadil ke stolu naproti Billovi a tupě zíral k němu do talíře. Přitom jsem vůbec s chutí nesledoval jídlo, ale jen mi tam padl pohled a já přemýšlel. Pořád jsem si musel dokola v hlavě opakovat to, jak je Amy nevolno. Vrtá mi to hlavou. Nemůžu to nechat nijak plavat. Nejde to. Pořád na to jak ten největší imbecil musím myslet.
"hele mohl by jsi mi to pohledem přestat užírat? Pokud máš hlad, udělej si!" okřiknul mě Bill a mávl mi před obličejem rukou, aby mě odehnal
"nemám hlad. Díky"
Amy
Seděla jsem schoulená na zemi a opírala se o záchod. Zhluboka jsem dýchala. Dělalo se mi znovu špatně. Vyčerpaně jsem si položila hlavu na ruku a ležela jsem tak hlavou na kraji záchodu.
"holčičko jsi v pořádku?" ozval se tátův hlas. Jen jsem stěží zvedla hlavu, abych se na něj podívala a znovu jsem ji položila zpátky. Táta si hned klekl vedle mě a odsunul mi vlasy z obličeje, které mi tam spadli.
"Amy, co se děje?"
"nic, jen….není mi zrovna dobře" řekla jsem a znovu cítila, jak se mi všechno zase valí nahoru. Rychle jsem se naklonila nad záchod a začala opět zvracet. Táta mě jen pohladil po vlasech. Znovu jsem si lehla na ruku.
"zlatíčko tohle se mi nelíbí. Musíš k doktorovi"
"to bude dobré. Kdyby se to nezlepšilo ani zítra, tak půjdu. Určitě to bude ale v pořádku. Každému po ránu být dobře nemusí"
"jenže po ránu častěji za určitých okolností bývá ženám" řekl káravě
"tati ne! Na to rovnou zapomeň. Bych snad věděla ne?"
"nejsem si jist"
Pokračování příště…..
Monisek
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.