FF - Jen profesor, nebo něco víc? 2.

17. února 2009 v 11:23 | posted by P.2K |  FF-Jen Profesor

Autor: Monisek
Source: monika-monika.blog.cz



no co na mě tak koukáš?" zeptal jsme se Billa a otočil se zpátky ke stolu
"já jen nechápu co se s tebou děje"
"nic se semnou neděje" odsekl jsem mu
"hm…." byla bratrova odpověď. Asi ztratil slova po mém rozhodnutí nebo co?
"jdi s tím ´hm´ někam jo?" štěkl jsem na něj
"Tome, Tome, Tome" povzdychl si a přitom řekl mé jméno
"ano bráško?" řekl jsem a neodlepil zrak od počítače
"nic. Já jdu. Čau" zvedl se a odešel
"nazdar"

Teď budu mít snad klid si pročíst všechny možné důležité informace ohledně toho studia. Každopádně nechci dálkové. By se to o rok protáhlo. Nejlepší bude když se přihlásím co nejdříve. Přece je květen a do školy bych nastoupil v říjnu. To jde. Do té doby se dokážu pořádně psychicky připravit.
"tak" řekl jsem, když jsem vyplnil předběžnou přihlášku na stránkách školy. Vyjel si ještě adresu, telefon na tu školu a mohl jsem vyrazit ven. No ven……spíš si zařídit moje další studium. No mě snad úplně přeskočilo. No nic.
"kam jdeš?" optala se mamka, když jsem procházel kolem ní ven
"co?" vrátil jsem se krok zpátky, protože jsme ji nerozuměl
"ptala jsem se kam jdeš. Máš nějak naspěch"
"za ředitelem té školy" řekl jsem, nečekal jsme na máminu odpověď, protože by moc pozitivní nebyla a raději jsem vyrazil. Venku jsem se rozmýšlel, jestli nemám jít pěšky a pak jet autobusem nebo si půjčit Gordonovo auto? Nevím jestli nebude nadávat. Přece od té doby co jsem ho jako puberťák naboural o strom mě za volant nepustil ale přece……..zkusit to může ne? Tak jsem šel zpátky domů a zamířil si to hned do obyváku, kde Gordon seděl a četl si nějaký noviny.
"čau" pozdravil jsem ho
"ahoj, potřebuješ něco?" řekl a pořád koukal do novin
"no…….pučil by jsi mi auto??" zeptal jsem se nejistě a čekal na to kdy mě s touhle otázkou vystřelí z místností rychlostí rakety. On jen podezíravě zvedl obočí a podíval se na mě. Jen tak aby se neřeklo jsem se usmál.
"pučíš? Potřebuju zajed do Magdeburgu"
"a ty ho znovu nabouráš a budeš zapírat, že to byla máma?" jako kdybych netušil, že tohle vytáhne. Proto sem za ním s touhle žádostí nikdy nechodil. Ani jsem nemusel. Vozil nás řidič a nebo pro nás jezdil Saki. Ale teď nejsou potřeba tak se musíme starat sami.
"fakt ne, to mi bylo přece nějak 12 nebo 13?" zamyslel jsem se "nebo 14? Já nevím, ale je to hodně dávno"
"a máš řidičák?" zeptal se. On tušil, že ho nemám ale tak trápit mě zase nemusí
"ne….." řekl jsem sklesle a chtěl už odejít ale…
"Tome!" křikl na mě, když jsem se otočil hodil po mě klíčky od auta. Zaraženě jsem na něj koukal.
"opovaž se na něm udělat jen malinkéj škrábanec a garantuji ti, že tě roztrhám na milion kousíčků, pak tě dám dohromady a ještě ti nadám" řekl přísně. Můj výraz se vrátil už do normálu.
"rozkaz šéfe" zasalutoval jsem mu ze srandy. Oba jsme se začali smát a já pak šel do garáže.
Nasedl jsem do auta, nastartoval a vyrazil.
Pohovor se ředitelem dopadl dobře. Nemyslel jsem si, že to bude taková brnkačka. Sám byl dost překvapený, že právě já mám zájem o tohle. No já jsem taky dost překvapený a nevím vlastně do čeho lezu ale raději to neřeším nebo by to dopadlo špatně.
Využil jsem toho, že jsem měl auto, i když sice pučené a trochu jsem si zajel k jedné staré známosti.
Domů jsem se vrátil až večer. Gordon už sondoval u dveří.
"neboj, ani jeden škrábanec. Zajel jsem ti s ním ještě do myčky abys neřekl" řekl jsem mu pobaveně a dal mu klíče. Cestou do pokoje jsem se stavil ještě v kuchyni pro něco na jídlo a pak šel přímo k sobě.
Pokračování příště….
Monisek
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.