FF - Jen profesor, nebo něco víc? 8., 9. & 10.

27. února 2009 v 19:53 | posted by P.2K |  FF-Jen Profesor
KATE
Sakra.. co se to dělo? Bylo jen takový chvilkový povyražení? Já nevím! Jsem z toho zmatená! Ještě teď se mi klepou ruce. Vůbec nevím co dělat. Za chvíli se vrátí a nevím jak se k němu chovat. Jsem z toho úplně mimo. Já tu už nemůžu být. Dneska už ne! Začala jsme se hrabat v tašce a hledat mobil. Hned jsem vytočilo mámino číslo.
"halo? Mami? Jsi doma nebo v práci?" ………. "opravdu? To jsi kousek ode mě. Jsem ve studiu s To….s panem profesorem. Mohla by jsi pro mě přijet?" ….. "jo, je to na Burchard…" ……. "ty víš kde to je? Dobře. Ahoj" zavolala jsem mamce. Bylo mi divný, že než jsem vůbec řekla adresu už mi říkala, že ví kde to je. Už tu někdy asi musela být.
Tom se po chvíli vrátil.
"já……ehm….no…." znervóznila jsem a začala se prohrabovat ve vlasech "já už musím jít domů. Máma pro mě za chvilku přijede a…..no. Tak budeme pokračovat zítra" zvedla jsem se, vzala batoh a chtěla odejít, jenže Tom mi vstoupil do cesty.
"Kate, počkej chvilku. Nemůžeme tohle co se stalo nechat jen tak být a smést to ze stolu." Řekl vážným hlasem
"už se to nikdy nestane" řekla jsem nejistě, že ta nejistota byla poznat i z mého hlasu
"mám tě nějakým způsobem rád. Chápeš? Sice nevím jakým ale mám. Je to něco……něco zvláštního, co jsem necítil od……" zasekl se
"od kdy?"
"ne to neřeš. Tohle je moje osobní věc. Prostě už dlouho. Nechci ti nijak ublížit. Ano?" nechápavě jsem na něj koukala. Nepřišlo mi vhodné mu říct o mých citech. Možná by se mi vysmál a řekl "sorry holka. Vždyť seš mladá, mohla by jsi být tak moje dcera" a nebo taky ne. Možná cítíme oba to stejné, nebo aspoň z části. Ale bojím se něco říct. Mezi námi nesmí nic být i když si to přeji z celého svého srdce. Třeba se z toho vyspím. Dneska toho bylo opravdu moc.
"já už musím" a odešla jsem. Dole jsem kolem ostatních jen beze slova proběhla ven. Chvilku jsem stála venku a pak přijela máma. Když jsem nasedla, upřeně koukala na dveře studia a pak do okna.


TOM
Pomalu jsem šel dolů ke dveřím. Před nimi jsem se zarazil a šel raději k oknu. Za záclonou jsem se díval jak Kate nastupuje do auta a pak tam ještě stojí. Nakonec po chvilce odjeli.
"Tome, co se stalo?" zeptal se mě Gustav, když jsem si šel k nim sednou a byl jsem jako tělo bez duše
"cože?" zeptal jsem se jich, vůbec jsem nevnímal
"co se stalo" zopakoval mi to
"nic, co by se mělo dít?"
"jen, že Kate odtud zdrhla jako kdyby měla hořící kouli u zadku a ty se tvářích jak bez duše" řekl podezíravě Bill. On se nezměnil, vždycky na mě poznal, že se něco děje. Ale říct mu co se nahoře stalo by byla naprostá šílenost. Musí to zůstat jen mezi mnou a Kate.
KATE
"mami?" oslovila jsem mamku, když jsem přišli domů
"ano?"
"ty jsi byla fanynka Tokio Hotel?" mamka se na mě jen nechápavě podívala, nechápala proč se na to ptám
"ano, proč?"
"no, jestli nemáš ještě nějaké cd, výstřižky z časopisů nebo tak nějak"
"mám, pojď semnou" šla dolů do sklepa. Tam ze skříně vytáhla velkou krabici. Prohlížela jsem si jí z obou stran. Mamka ji otevřela a při pohledu na její obsah se mi málem zarazil dech. Byli tam snad všechny CD, singly, DVD co kdy vůbec vydali. Několik pořadačů s výstřižky z rozhovorů, trička, boty, deka, polštář. A……. lístky z koncertů a několik vlastnoručních autogramů a její fotky s členy skupiny, nejvíc jich bylo ale právě s Tomem. Neměla jsme na to slov. Mamka z nich musela být asi hodně udělaná. Ani se jí nedivím. Já slyšela jen jednu písničku a hned jsem si jí zamilovala a taky se asi zamilovala do jejich kytaristy.
"mohu si to nechat?" zeptala jsem se mamky. Ona se jen pousmála, pohladila mě po tváři.
"samozřejmě" zavřela jsem ji zase a chtěla s ní už odejít, zastavila jsem se ale před schody.
"mami, proč sis všechny ty věci nechala?"
"protože Tokio Hotel patřili do mého života, hodně mi dali ale také vzali. Nechtěla jsem to vyhazovat. Nechala jsem si to jako vzpomínku na tu dobu" pousmála se a já také, znovu jsem se otočila a šla s tou krabicí do svého pokoje.

V pokoji jsem se posadila na postel a krabici dala vedle sebe. Chvilku jsem se na ní dívala. Poté se zhluboka nadechla a otevřela ji. Vytáhla jsem nějaké CD.
"Schrei…. Schrei….. to je myslím jejich první" přemýšlela jsem nahlas. Natáhla se na posteli abych dosáhl na rádio a vložila do něj to CD. Nechala jsem ho přehrát celé a dál se věnovala věcem v krabici.
"Ty jo, mamka mi je dost podobná. No ehm…… vlastně spíš já ji." Pronesla jsem, když jsem v ruce držela fotku, kde byla vyfocená právě s Tomem jak mu dává pusu na tvář. V ten moment jsem se myšlenkami vrátila zpátky do dnešního odpoledne. Pořád dokola jsem si ten okamžik přehrávala v hlavě. Ze snění mě vytrhla známá písnička. Zrovna začalo hrát ´Rette mich´. Dál jsem raději nad odpolednem nepřemýšlela a lovila v krabici dál. Vytáhla jsem všechny pořadače. Začala jsem po jednom v nich listovat. Byla jsem dost překvapená z těch fotek. Tom se moc nezměnil. Ale měl strašně andělskou tvářičku ale na hlavě tu trčely růžky. To mu myslím zůstalo do dnes. Za to Bill, měl strašně zženštilé rysy. Dneska? Raději nekomentovat. Billovým fotkám jsem se moc nevěnovala a pozorovala jen ty Toma. Postupně jsem projela už celé 2 pořadače. Ve třetím mě čekal šok. Billův účes. Taková elektrika! Tom v obličeji byl takový……. Vyspělejší ale stále hezkej a roztomilej.
"Kate? Můžu dále?" zaklepala mamka a nakoukla do dveří
"jasně, pojď dál" usmála jsem se a posunula krabici více dozadu aby měla mamka místo
"tohle je článek o jejich posledním koncertě za jejich kariéru" okomentovala mamka jeden z posledních článků co měla
"škoda, že skončili" řekla jsem smutně
"to jo, ale zase to pro mě mělo další velké plus. Mohli si konečně najít přítelkyně a měli větší šanci, že by je ta holka opravdu milovala. Média se jim už pak tolik nevěnovala a pak na něm časem zapomněla."
"podle toho co mi pan profesor říkal o kapele, tak on a Bill přítelkyně nemají. Billovi se pokazí vždycky nějaký vztah"
"on stále hledá asi tu pravou" řekla mamka "ale už aspoň vím, že není panic"
"cože?" vyvalila jsem na ni oči
"ještě v 18 se nechtěl vyjadřovat o tom, jestli měl sex nebo ne. Vlastně to neřekl nikdy. Ale pochybuji, že by po 25 s nějakou ženskou nespal"
"aha……no……"
TOM
Už tu sedím snad 3 hodiny a poslouchám kluky jak řeší nějaké věci ohledně rozhovorů. Měli by jsme se totiž před tím, než bude nějaké CD hotové nebo bude nějaké vystoupení znovu ukázat. Ale já jim moc pozornost nevěnoval. Poprvé za 10 let jsem si vzpomněl na Moni. Naposledy jsem ji viděl před 16 lety. Kdyby nebylo Kate a dnešního odpoledne asi bych si na ní ani nevzpomněla. Hlavou mi začalo vrtat co s ní asi je. Docela bych ji chtěl po takové době znovu vidět a pokecat. Strávili jsme spolu krásnej rok na který nikdy v životě nezapomenu. Jednoho rána jsem se vzbudil a vedle mě ležel lísteček na kterém bylo napsané "Promiň, musela jsem zmizet. Miluji tě". Tehdy jsem myslel, že to asi nerozjdechám. Od té doby jsem necítil v blízkosti žádné jiné to co s ní. Až dnes, něco se zvrtlo a začínám cítit něco podobného ke Kate.

DRUHÝ DEN RÁNO - KATE
Nechtělo se mi vůbec vstávat natož do školy. Tak jsem dál ležela v posteli a koukala do stropu. Přemýšlela jsem nad tím co bude. Což u mě není zvykem myslet na budoucnost já žiji přítomností a co bude moc neřeším. Dneska máme Toma ze dvou předmětů. Budu se prostě chovat jakoby se nic nestalo. Ale nevím jak mi to půjde.
"au" sykla jsem bolestí, když jsem se kousla do jazyku. zapojovala jsem mozek na 110% a hrála jsem si s piercem a trochu mi to ujelo. Dál jsme v posteli neležela a šla dolů na snídani.
"jak ses vyspala zlato?" optala se mě mamka a položila přede mě tousty
"dobhe" zahuhlala jsem s plnou pusou
"ať ti nezaskočí. Jdeš dneska cvičit na kytaru?" tahle otázka mě zarazila. V klidu jsem spolkla co jsem měla v puse a zamyslela se nad tou otázkou. Vůbec jsem o tom nepřemýšlela. S Tomem tam být sama? Ve škole to je v pohodě, tak je plno lidí, ale ve studiu?Proboha, vždyť já už přemýšlím jako kdyby to byl nějakej pedofil nebo něco podobnýho. Půjdu tam, prostě musím. Pak by jsi o mě myslel ještě bůh ví co a to nechci.
"jo půjdu" řekla jsem a pokračovala ve snídani. Když jsem se najedla šla jsem se do pokoje převléct
"no kde jsi? Tu čekám už 10 minut a ty nikde" vyjela na mě Adriana když jsem přišla na zastávku
"promiň, dělalo mi problém vylézt z postele" usmála jsme se a začala se lovit v kabeli a hledat peněženku.
Cestou do školy jsme řešily jen jedno. A to kluky. Adriana pořád nechápala proč by se na Fabiho měla vykašlat. On je děsný děvkař a Adri si nezaslouží aby pak trpěla.
"Kate a co Chris?"
"nic, to už je za mnou. Byl to debil"odpověděla jsme s nezájmem a vystoupila z autobusu. Obě jsme se nijak nezdržovaly a šly rovnou do třídy.
"čau kotě" přilepil se Fabi na Adri hned ve dveřích ve třídě. Já jen protočila oči a šla se posadil do lavice.
"co je?" zeptala se mě Adri když zazvonilo na hodinu a ona se posadila do alvice
"nic" odpověděla jsme nejistě
"dobrý den, posaďte se" řekl Tom, když vešel do třídy a jeho pohled zamířil hned ke mě.
Celá hodina probíhala celkem v klidu.
"Kate, dones mi prosím tvůj sešit"řekl Tom ke konci hodiny. Bylo mi to dovné, vždyť já jsem celou hodinu v klidu a vše si zapisuju. Nejistě jsem se tedy zvedla a šla ke stolu mu dát sešit. Položila jsme ho a šla zpátky. On jen něco psal a sešitu nevěnoval pozornost.
Když zazvonilo, šel kolem mé lavice a sešit mi vrátil. Hned jsem jim začala listovat, zajímalo mě, proč ho chtěl. Na poslední stránce byl přilepený papírek se vzkazem. Adri se ke mě hned zvědavě naklonila. papírek jsme rychle odlepila s muchlala v ruce.
"co chtěl?" koukla na mě a pak na sešit
"nevím, asi se jen podívat" zalhala jsem ji a zmizela na záchod.
TOM
Snad ten vzkaz najde a dojde po škole. Musíme to nějak vyřešit. Znovu se to stát nesmí. měl bych z toho problémy a jí bych taky pořádně zavařil. Ve sborovně jsem se sedl za svůj stůl a procházel jsem nové Billovi nápady na songy.
Pokračování příště....
Monisek
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.